Lesů pán / Normalizace
1969 -1971
Technik školního polesí Valšovice
Po absolvování školy a šestileté praxi na polesí Hošťálková jsem vyhrál konkurz na místo technika ŠP Valšovice při SLTŠ v Hranicích. Radost z toho vítězství mi vydržela jen do politických čistek v roce 1970.
Normalizace ve školství....
„Se zdvořilostí by člověk měl teoreticky projít celým světem,ale nesmí při tom narazit na chuligány nebo na vzteklého psa nebo na nějakou totalitní ideologii.“ (L.Souček)
Ke konci roku 1970 proběhly u lesnické školy v Hranicích politické prověrky pedagogického sboru a technicko-hospodářských pracovníků školy a školního polesí. Každý pracovník musel vyhotovit písemné „sebehodnocení“ a v něm měl popsat své postoje a činnost při okupaci a vyslovit souhlas s „bratrskou pomocí“.
Předsedou prověrkové komise, jediným členem, žalobcem i soudcem byl ortodoxní komunista ing Jiří Sumara. Jeho první obětí byl ředitel školy ing Antonín Matoušek, člověk, kterého jsem si velmi vážil pro jeho morální vlastnosti a který mi byl příkladem hodným následování. Ing Sumara hned zaujal jeho místo a bez meškání pokračoval v kádrování. Školní polesí musel opustit hlavní ing Jan Matocha, kterému scházely dva roky do důchodu (rehabilitace se nedožil). Dalším postiženým byl lesník František Ševčík dobrý přítel a myslivec, který mi později přes vlastní potíže obětavě leč neúspěšně pomáhal hledat zaměstnání.
Přišel jsem na řadu jako poslední a tak jsem měl možnost zvážit, jestli patřím k těm, kteří odcházejí nebo k těm politicky vyspělým. Doba si žádala oběti, ale nebylo dost těch, kteří by je přinášeli. S vědomím možných následků napsal jsem své sebehodnocení tužkou na kus papíru vytrženého z bloku a v něm vyslovil nesouhlas s okupací, přiznal účast na různých demonstracích a podpis kdejaké rezoluce. Vyvolalo to u novopečeného ředitele velké rozpaky. Jako nestraníka mne nemohl označit za pravicového oportunistu a tak do protokolu m.j. napsal: „...politicky naivní, pro práci ve školství se nedoporučuje.“„...pod dobrým politickým vedením by mohl pracovat i jako THP. “
Slíbil mi dobrý pracovní posudek a pomoc při hledání zaměstnání, ale opak byl pravdou. Všude mne předcházela pověst osoby politicky nespolehlivé a posudek obsahoval nelichotivé výrazy, jaké bych od pedagoga nečekal. Propustit mne chtěl až najde náhradu, ale na to jsem nebyl ochoten čekat.
Pracovní poměr jsem ukončil výpovědí a komise pro pracovní spory při KNV v Ostravě na můj návrh uložila řediteli školy provést kosmetickou úpravu mého pracovního posudku.
Na polesí zůstalo jen „zdravé jádro strany“ a přizpůsobiví kolegové a já byl připraven nést následky své marné vzpoury. Ty následky na sebe nenechaly dlouho čekat a na dlouhá léta poznamenaly osud celé mojí rodiny.
Po mnoha útrapách jsem získal zaměstnání u Lesního závodu Velké Karlovice, kde byl tehdy ředitelem Jan Patkoš. Shodné jméno jsem našel v seznamech STB registr.č.1107, krycí jméno Jelen.
Dlouhá léta jsem pracoval jako technik polesí pod „dobrým politickým vedením“ a bez vyhlídek na služební postup. Nevšední pozornost mi věnovali "přítelíčkové" s krycími jmény Hodonín a Soláň.
1971 -1993
Velké Karlovice
Pod nátlakem chlebodárců na mou společensko-politickou angažovanost v rámci Národní fronty vstoupil jsem do lidové myslivecké společnosti. Nebylo divu, že mne hned jednomyslně zvolili mysliveckým hospodářem. Ve spolku bylo mnoho skalních komunistů a nejméně jeden agent STB ve výboru, ale ani jeden člen neměl kvalifikaci na funkci hospodáře. Naskytla se mi tak příležitost k lepšímu mysliveckému vyžití než u Státních lesů. Pak někdo vymyslel, že se před každou schůzí musí sejít stranická skupina. V praxi to vypadalo tak, že se sešel celý výbor mimo mne a pak teprve byl "připuštěn" myslivecký hospodář. Vydržel jsem to ještě necelé dva roky než jsem ze spolku vystoupil.
Po dvanácti letech na polesí ve funkci "věčného technika"jsem taktickým manévrem získal místo provozního inspektora lesního závodu. Nebyla to žádná výhra, byla to kumulace několika funkcí, které měly s lesnictvím jen málo společného a které nikdo jiný nebyl ochoten vykonávat.
Usilovně jsem se vzdělával ve výpočetní technice a získal tak široké pole působnosti. U Státních lesů se zaváděla výpočetní technika a v mém okolí tomu nikdo nerozuměl. Jako jednooký mezi slepými jsem byl tak důležitou osobou, že mi téměř beztrestně prošly i takové delikty jako neodebírání Rudého práva, neúčast v prvomájovém průvodu a neúčast ve volbách.
Normalizaci jsem přežil s mnohými šrámy na duši, ale když sleduji osudy jiných odpůrců režimu, uvědomuji si, že mohlo být hůř.
Morální rehabilitace
Po dvaceti letech se konečně začalo blýskat na lepší časy. U odboru školství při KNV v Ostravě mi rehabilitační komise nabídla možnost návratu na původní místo na školním polesí. I když mne to potěšilo, nabídku jsem nepřijal. S padesátkou na krku bych si ve funkci technika připadal jako chodící pomník totality. Také jsem si nebyl jist, jestli už je na lesnické škole dosti vyvětráno.
Škola v témže roce slavila 70. výročí. K oslavě byli pozváni všichni pracovníci, kteří museli z politických důvodů školu opustit. Při té příležitosti nám byly předány pamětní medaile. Paní, která stála vedle mne pronesla polohlasně: „Tak tím nás definitivně odepsali “. Po nějakém čase jsem jí s politováním musel dát za pravdu. Za pravdu jsem také musel dát ing. Sumarovi pokud šlo o mou politickou naivitu - z té se léčím dodnes.
Hezky se to četlo, hezky poslouchalo, ale byla to jen prázdná slova. Pro SLŠ jsem dnes persona non grata. Na e-mail mi nikdo neodpovídá a o oslavách různých výročí školy se dovídám v minulém čase.
Moje oběť přece jen nebyla marná. Za 20 let utrpení a ponížení
"dajli medajli". Soudruzi kapitalisté u Foresty a.s. mi hned přidali několik šéfů a ubrali platu. Jen bývalé „dobré politické vedení“ si přilepšilo a jestli nezemřelo, žije šťastně dodnes.
Za takových okolností bylo pro mne núnosné setrvat na místě a ve své naivitě jsem doufal, že jinde to bude jiné. Bylo. Ale ne o moc. Po 35 letech jsme se vrátili do Hošťálkové. S výjimkou několika pamětníků, nás domorodci nevítali s otevřenou náručí a ani myslivci neprojevili žádnou vstřícnost. O svých poznatcích a zážitcích při krátkém působení v Kovexu a u obecních lesů a o mezilidských vztazích v obci raději pomlčím. Kdo neprožil, nevěřil by.
Nakonec jsem zapochyboval, jestli "Velká sametová" byla skutečně revolucí a morální rehabilitace jestli byla opravdu morální. A to jsem tehdy ještě netušil, kam až ta "demokracie počesku" povede.
1996 - 2000
Revírník LČR, Lesní správa Vsetín
Po dlouhé době solidní zaměstnání, kvalifikovaná práce v oboru a slušní šéfové. Užil jsem si pár let v příjemném pracovním prostředí a přátelském kolektivu. Lesní správa mi zachovává přízeň i v době mé "doživotní dovolené".
Myslivecké a společenské akce, kterých se s potěšením zúčastňuji mi zpříjemňují důchodcovský život.
V myšenkách se často vracívám na životní křižovatky a nad neuskutečněnými představami a touhami si stavím pomníčky, mohyly a náhrobky. Nic se nedá vrátit zpět, nic nejde změnit.
HLAVNÍ NABÍDKA