Psí život

Desatero psích rad člověku

- Když se vrací někdo z tvých drahých, utíkej o překot naproti.
- Když se to hodí, buď poslušný.
- Upozorni kohokoliv, že vstoupil na tvé území.
- Často si zdřímni a při vstávání se protáhni.
- Buď věrný.
- Nepředstírej, že jsi někdo jiný.
- Když chceš, co tu není, usilovně hrab, dokud to nenajdeš.
- Miluj pozornost lidí a dovol jim, aby se tě dotýkali.
- Nekousej, když stačí zavrčet.
- Oddávej se jednoduché radosti z dlouhých procházek.

Rex z Komonce

Jsem lovecký pes,český fousek. Můj pán, mladý lesník, mne vychoval od štěněte. Postavil mi pěkný domeček na zahrádce, dobře mne krmil vším co panička navařila a když jsem se mu něčím zavděčil, pohodil navíc nějaký ten pamlsek. Věnoval mi každou volnou chvilku, aby mne připravil na mé povolání. Jednou, když jsem vyhlížel svého pána, přivedla kvočna od sousedů k mé ohrádce celou svou rodinku. Byla to příležitost jak Pánovi obstarat také něco k jídlu. Nosíval jsem mu často ježky, ale ti mu asi nechutnali. Podhrabal jsem plot a přemýšlel jak to zařídit, aby kuřata vešla dovnitř, když já nesměl ven. Kvokat jsem neuměl, ale to ani nebylo třeba - zvědavá kuřata chodila za mnou sama. Ulovil jsem jich hned šest a pěkně poskládal do řady u branky. Byl jsem hrdý na svůj úlovek, ale vděku jsem se nedočkal. Pán mou snahu neocenil a ještě mne potrestal. Asi proto, že jsem ta kuřata špatně oškubal a nevykuchal.

Jednou mne můj pán učil přinášet divoké kachny z vody. Házel mi do potoka dřevěný kozlík a já mu pro něj běhal. Moc mne to bavilo, ale pána už to unavilo, zavěsil kozlík na vrbu a pokuřoval. Chtěl jsem se kozlíku zmocnit, ale nedosáhl jsem na něj. Tak jsem aspoň popadl slepici, která opodál něco zobala, pořádně ji vymáchal v potoku a přinesl živou Pánovi. Od té příhody s kuřaty jsem věděl, že ji nesmím zakousnout. Můj pán ale přesto pro jistotu stále ssebou nosil peníze na slepice.

Byl čas jarních zkoušek a já měl předvést čemu mne Pán naučil. Bylo tam mnoho psů i myslivců a já byl ze všech nejchytřejší (skoro). Také jsem za odměnu dostal buřta a můj pán medaili. Při podzimních zkouškách jsem byl také nejchytřejší, ale nakonec jsem to pěkně zbabral. Můj pán střelil zajíce a hned mne poslal, abych mu ho přinesl. Vyběhl jsem tryskem, popadl zajíce a uháněl k Pánovi. Vtom jsem se zarazil - co když dělám něco zakázaného? Položil jsem zajíce na zem a přemýšlel. Návrat domů byl neslavný - u zkoušek jsem propadl a reparát jsem musel dělat u jiného pána. Můj pán se stěhoval a nemohl mne vzít s sebou. Moc se mi po něm stýskalo.

Betty ze Suchého Dolu

Byla jsem malé štěně zlatého kokršpaněla, když jsem se přestěhovala do nového bytu v jedné takové podivné vesnici. Měla jsem byt I.kategorie na prostorném balkoně. Můj pán mne brával na dlouhé procházky a když jsem dospěla, brával mne s sebou i do služby. Musela jsem ale dávat pozor, aby mne doma nezapomněl. Od radosti jsem mu pak nosila vše co jsem kde našla - srnčí shozy, kdejakou kost nebo svačinu, kterou jsem ukradla dřevorubcům. Jednoho dne jsem přímo za domem našla něco tak voňavého že jsem se o to ani s Pánem nepodělila. Udělalo se mi z toho moc špatně a když to dlouho nepřecházelo, musela jsem k psímu panu doktorovi. Ten řekl, že mám rozpadlou ledvinu a že musím na operaci. Po operaci jsem se trochu zotavila, ale za nějaký čas se mi podlomily nohy a už jsem se na ně nepostavila - chystala jsem se do psího nebe. Je tam prý spousta zajíců a hodných lidí.

Asta z Machalova dvora

Pocházím ze starého dobrého rodu malých münsterlandských ohařů. Můj první pán byl velký kruťas a tak když si mne nový pán přivezl domů, třásla jsem se strachy. Bylo mi sedm měsíců a s novým pánem jsem se brzy spřátelila. Poskytl mi prvotřídní výchovu, jaké se nedostalo ani jeho sousedům. S kočkou Brendou jsem udržovala ozbrojené příměří a pomáhala jsem Pánovi s její výchovou. Když Pán řekl ”kšic„,znamenalo to,že kočka páchá nepravosti a že mám dovoleno ji pořádně prohnat.
Jednoho dne, bylo to právě na Nový Rok, když jsme byli na procházce, rozběhla jsem se za zajícem a pak uslyšela ránu. Myslela jsem, že to střílí můj pán a tak jsem se za ním rozběhla. Těch ran ale bylo slyšet čím dál víc a já pobíhala po vesnici a Pána ne a ne najít. Dlouhý čas jsem se toulala a po měsíci jsem byla tak unavená a hladová, že jsem z hladu žebrala před obchodem. Přišel ke mně jeden hodný pán, přečetl si co mám vytetováno v uchu a pak zatelefonoval mému pánovi, aby si pro mne přijel. To bylo radostné shledání! Za ten měsíc jsem nachodila mnoho kilometrů a má pouť skončila v obci vzdálené 25 km.
Pán pracoval jako revírník a já mu často pomáhala při práci. V kanceláři to byla nuda, zalezla jsem pod stůl a podřimovala. Zato v lese jsme spolu prožili mnohá dobrodružství. Musela jsem Pána hlídat - nikdo na něj nesměl vrčet nebo štěkat - to bych ho hned zakousla!
Když mne jednou před spaním venčila panička, zaútočil na nás zlý vlčák ještě horšího souseda. Panička mne chtěla bránit a tak ji povalil na zem a pokousal nás oba. Najednou se objevil Pán, z jeho ruky vyšlehl blesk a zaburácel hrom a zlý pes utíkal ke svému ještě horšímu pánovi postěžovat si jaká se mu stala křivda. Panička se ze svého zranění vylízala brzy, ale mně se rána nejdříve zacelila, ale potom znovu otevřela a hnisala. Celý rok jsem jezdila k psímu panu doktorovi, hodně jsem vytrpěla, ale rána se pořád nehojila, až po operaci se to trochu zlepšilo, ale ne na dlouho.
Jednou se zase zatoulal můj pán. To už jsem byla nemocná a tak se mi od stesku ještě přitížilo, že jsem se už chtěla loučit se světem, ani maso mi už nechutnalo. Až jednou zastavilo u domu takové divné auto a Pán najednou stál ve dveřích. Rázem jsem obživla, vyskočila mu do náruče a olízala ho od hlavy k patě - vždyť zapáchal skoro jako psí pan doktor. Mezi tím jsem pořád běhala pro paničku, abych ji taky naučila správný uvítací ceremoniál.
Pak se mi ale zase přitížilo a Pán mi přikázal, abych na něj ve věčných lovištích čekala. Prožili jsme spolu pár hezkých let v lesnické službě. Už mne nic nebolí a hezky se mi usíná, když mne Pánova ruka hřeje na mé hlavě ...

Madla fon Kaufland

Ve štěněcím věku jsem se dostala do rodiny s kupou zvlčilých dětí, které si se mnou hrávali tak, že mi to šlo na nervy, byla jsem z toho nevrlá a občas po některém dítěti chňapla. Nechali mne uvázanou o obchodního domu a já se pak ocitla v psím sirotčinci. Můj pán byl tehdy smutný že mu umřela Asta a tak přišel do útulku, že si vezme prvního trochu lovecky vyhlížejíciho psa, kterého tam najde. Čistokrevného psa je prý do té jeho dědiny škoda. Byla jsem ráda, že zase mám pána, o kterého se mohu starat a zpříjemňovat mu ten jeho člověčí život. Hned cestou domů jsem mu rozkousala mobilní telefon aby se mi mohl řádně věnovat a nikdo ho neotravoval. Nemohla jsem vědět, že mu poslední dobou telefonují jen hodní lidé. Na oslavu přijetí do rodiny jsem zakousla slepici a potrhala několik pantoflí.
Bylo mi tehdy asi 11 měsíců, jsem zlatá kokršpanělka bez PP, prý gaučák. Všude musím být první a když mi odepnou vodítko, obyčejně ohluchnu. Lovecky jsem prý neupotřebitelná, pánovi to ale moc nevadí, je už v letech a stačí mu, když ho každé ráno a odpoledne vyvenčím, aby neztrouchnivěl u toho svého počítače.
Nedávno mne chtěl zakousnout zlý vlčák samotného pana starosty. Od té doby můj pán nosí s sebou hůl - prý na zlé psy. Já ale dobře vím, že po dědině také volně pobíhají zlí lidi.
Občas mne Pán s sebou vezme do lesa, ale na rybách mne nechce, prý jsem moc neposedná. Jednou jsem Pánovi přihnala lišáka a on ho netrefil - tak opravdu nevím, kdo z nás dvou je lovecky neupotřebitelný. Většinu času trávím na gauči nebo paničce na klíně. Pán často říká, že by v příštím životě chtěl být svým psem.

Psí modlitba

Můj pane, říká se, že jsem nejlepší přítel člověka. To je pravda. Dělám pro Tebe všechno, co mohu a co umím. Uctívám Tě jako Boha. V mých očích můžeš číst důvěru a lásku. Snažím se vracet Ti dobro, které mi poskytuješ. Stárnu vedle Tebe a Tvých dětí, hlídám Tvůj dům, vodím nevidomé, zachraňuji lidi v troskách a lavinách, tahám sáně, pomáhám dopadnout zločince, snáším kruté bolesti v pokusných laboratořích pro Tvé zdraví.
Milionkrát vrtím ocáskem, abych Ti poděkoval za Tvou péči, abych Tě přivítal doma a dal Ti najevo radost. Kdyby Tě všichni opustili, já s Tebou zůstanu až do smrti.
Prosím Tě pane, opatruj mne až zestárnu. I Tobě se to jednou stane. Pomoz mi prožít ve stáří každý hezký den, protože s Tebou překonám vše lehčeji. Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím - zůstaň v té chvíli se mnou a já odejdu s myšlenkou, že můj osud byl nejbezpečnější v Tvých rukách..

 HLAVNÍ NABÍDKA